Někteří lidé vstoupí do našeho života a zase odejdou.
Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život.

Kde domov náš??



Ivo je na noční v práci, tak mám chvilinku na blog. Jinak makáme ve dne, v noci. Končíme téměř za úsvitu. Máme, co jsme chtěli a hlavně vymysleli. :-)

Fotka je z mobilu, protože foťák by tu prašnost nepřežil. Je to momentka pořízená ve tři ráno. Bourali jsme zeď v obýváku a vyváželi suť. Po zahradě jsme si vyrobili veřejné osvětlení ze žárovek. Holčičky spali, tak jsme měli klid na práci. Nejsem na noční zvyklá, tak toho mám vždy kolem třetí v noci už opravdu dost. No na dvacetihodinovou šichta si asi nezvyknu. :-)

Dva dny nám pomáhal náš děda. Je zedník, proto i větší odborník než my. On radí a my makáme. Včera na noční přišel pomoci švagr. Moc mu děkuji, protože jsem si mohla díky němu jít poprvé po několika dnech lehnout již kolem půlnoci. V pět ráno měli chlapi zateplený strop a já švagra odvážela vyspaná domů.

Zbytek domu raději fotodokumentovat nebudu. Binec, kam se podíváš. Sestěhování do dvou obyvatelných pokojů je zajímavé. Holčičky z nudy pořád kramaří, tak tu vše jen překračujeme a Anežku opatrně přenášíme. Doufám, že zrovna teď nás nenavštíví paní ze sociálky ohledně příspěvku na péči. :-)

Ale já pořád věřím, že ta rekonstrukce stojí za to. Anežka bude mobilnější na električáku, Emička bude mít svůj pokoj a my s Ivošem (možná za pár let) konečně sami v ložnici. Naše současná ložnice je nyní opravdu přeplněná: Emička, Anežka, Axinka, želvička Jůlinka, tatínek a maminka.


--------------------------------------------------------------------
Erich Fromm: Láska je aktivní péče o život a růst toho, co milujeme. Kde tato aktivní práce chybí, tam není láska.

Narodil se Kubíček!


V úterý 14.4.2010 mi přišla následující SMS: Kubík se poprvé nadechl kolem 9.15, je to fešák po taťkovi :-). Váží 1970 g a měří 42 cm. Oba jsou v pořádku. O...

Milý Kubíčku, přejeme Ti do života vše nej!

Jsme moc rádi, že už jsi na světě. Jsi maličký, ale za pomoci tvých milujících rodičů rychle vyrosteš a zesílíš. Jistě budeš jejich sluníčkem, které konečně po dlouhé době v jejich životě vysvitne. Potřebují Tě. Moc se těšíme, až Tě uvidíme a pochováme si Tě.

Přikládám naši první fotku se třítýdenním Kubíčkem.


--------------------------------------------------------------------------------
Albert Einstein: Jenom život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.

Absence na blogu

Ode dneška celých 14 dní nebudeme blogovat. Budeme mi smutno :-(, ale slibuji, že to pak doženu a přečtu všechny příspěvky oblíbených blogerek pozpátku. PŘÍSAHÁM

Děláme doma zásadní rekonstrukci - bouráme zeď z obýváku do kuchyně kvůli lepšímu průjezdu Anežky, měníme dveře i zárubně a v celém domě pokládáme dlažbu kvůli elektrickému vozíku. Takže máme dům sestěhovaný do pár místností, ve kterých musíme s holkama vegetovat. Bude to o nervy, proto hodně spěcháme. Vše děláme s Ivošem svépomocí. Takže si mákneme fyzicky. Už se vidím, jak od zítra lítám se stavební sutí v kolečkách a Emičkou za zády. Ale těším se, že už to bude za námi a zase bude doma něco nového. Hlavně mne to donutilo udělat generální úklid skříní a všech koutů domu. Zaplnila jsem asi dvě popelnice. A hned budou nové vestavěné skříně prázdnější. :-)

Takže rychle do toho a půl je hotovo!

Velikonoční víkend






V sobotu brzy ráno jsme vyrazili na návštěvu mojí pratety do Adamova u Brna. Naše Berlingo se krásně projelo, ale užilo si i velký náklad. Jela s námi babička i Axinka. Takže plné auto i kufr. Tetě již bylo letos 85 let, takže jsme se snažili být co nejméně hluční a co nejméně ji rozrušovat. Při Emičce to bylo velmi vysilující. Z fotky je snad poznat, že tetu naše návštěva potěšila. Teto, nás taky!


Oběd jsme si dali v restauraci. Měli jsme štěstí, že jsme v takovém pidiměstečku našli pro nás ideální. Bylo v ní skoro prázdno, takže jsme svým hlukem nikoho nerušili a hlavně měli dětskou židličku, ze které Emča nedokázala vylézt. Holčičky si daly pizzu a my dospěláci maso s přílohou. Axa chudák na nás musela jen koukat. Granulky dostala až večer doma, jako vždy.

Večer jsme ještě po cestě navštívili na Rohlence McDonald, takže měla Ája i oblíbený Happymeal.:-)

Celá neděle se nesla v duchu velikonoc. Dopoledne jsem pekla a pekla. Povedly se mi rohlíčky z kynutého těsta plněné pizzasměsí. A samozřejmě k tomu něco sladkého - oblíbené žravé řezy s mandarinkami. V poledne jsem vyběhla chvíli pracovat na zahradu a pak přijeli Biernatovi děvčátka a daly jsme se do malování vajíček. Holky se snažily a myslím si, že se jim vajíčka povedly. Emičku jsme během malování zabavily jídlem. Dala jsem jí jogurt, na úvodní fotce je vidět, jak se jí dařilo. :-)





Koledníci v pondělí dorazili v hojném počtu, tak bylo u nás veselo. Jedli, pili, bavili se. Tak zase za rok. :-)

Johann Wolfgang von Goethe: Protože lidé nedovedou ocenit přítomnost a naplnit ji životem, touží tolik po lepší budoucnosti a koketují tolik s minulostí.

Rusalko bledááá, běda, běda



Ve středu po škole měla Anežka vysoké horečky. Během jednoho dne a jedné noci jsme horečku zdolali. Bohužel se Anežka kvůli této jednodenní nemoci nemohla zúčastnit své divadelní premiéry. Snad bude mít za měsíc větší štěstí.

V pátek měli školáci prázdniny, tak jsme se vydali celá rodina k veterináři na očkování s Axinkou. Vypadali jsme asi zajímavě, protože nás pejsci v čekárně vítali nepříjemným štěkotem. Tatínek vedl Axu, aby ji mohl chránit případným útokům rozzuřených psů. Já jsem nesla Emičku a tlačila mechanický vozík s Anežkou. Taky jsem byla v pohotovosti chránit holky vlastním tělem. Naštěstí to nebylo třeba.
Pan veterinář nás zná velmi dobře. Bohužel jsme u něho měli již dva velmi komplikované zákroky. Před čtyřmi lety se nám náš německý ovčák Betty skalpoval na polovině trupu. Bylo to velmi rozsáhlé zranění a těžká operace. Větší již od té doby pan veterinář prý nedělal. Bettynka se naštěstí vyléčila a chodíme jen na očkování.
Druhý zákrok prodělala naše asistenční Axinka. Objevili jsme u ní bulku na boku, která velmi rychle rostla. Také musela na operaci a hlavně jsme téměř tři týdny čekali na výsledky histologie, zda se nejedná o zhoubný nádor. Měli jsme štěstí a Axa je zdravá. V té době jsem již byla těhotná s Emičkou a bylo to pro nás velmi stresující období. Vše dobře dopadlo a je za námi. :-)
Cestou z veteriny jsme jeli navštívit babičku s dědou. Využili jsme hlídání holčiček a zajeli do Tesca na nákup. Takový nápad mělo půl města, bylo narváno, vše co jsem akutně potřebovala bylo vyprodáno. Bez droždí na kynuté rohlíčky a listového těsta se velikonoční pečení neobejde.
Emička po obědě u babičky nespala, tak jsme spěchali domů. Cestou jsme vyzvedli babičku kvůli hlídání. Emičku jsem dala do ložnice spinkat a my se vrhli do vybalování nákupu. Navštívila nás sestřenice, rychle jsme poklábosili a šli se převléci do svátečního. Jak jsem avizovala, měli jsme již delší dobu zakoupené vstupenky na Dvořákovu lyrickou pohádkovou operu Rusalku. Při vstupu do ložnice jsem málem omdlela. Emička se zase předvedla, místo spaní se ji podařilo provést husarský kousek. Úplně rozrazila postýlku! Nevím, jak se jí povedlo jeden díl postýlky zcela vylomit. Naštěstí jsem přišla včas a Emča nestihla z postýlky vylézat. Asi by se to bez úrazu neobešlo. Tentokrát jsme měli opravdu štěstí.
Vidíte ten Emiččin kukuč na horní fotce? :-)

Takže jsme rychle sešroubovali postýlku a vyrazili s Anežkou směr Národní divadlo moravskoslezské - Divadlo Antonína Dvořáka v Ostravě.

Byla to Anežčina první opera, proto jsme vybrali pohádkouvou Rusalku. Před představením jsme si dali mlsku v baru. Opera byla krásná, ale pro Anežku bylo první dějství velmi dlouhé, asi hodinu a půl. Druhé a třetí dějství již mělo lepší spád, bylo i více dramatické. Celá opera trvala tři a půl hodiny. Nejvíc Anežku zaujala árie Rusalky "Měsíčku na nebi hlubokém". Jak jinak. Prohlásila, že jsme ji to doteď doma zpívali falešně. :-) Takže jsme se kulturně vyžití vrátili domů kolem jedenácté v noci. Sbalili pár věcí na zítřejší výlet a šli do hajan.

Fotky z divadla, které je po rekonstrukci velmi krásné. Fotili jsme nenápadně kvůli zákazu :-)





"Člověk má vidět v každé události svého života prostředek ke svému zušlechtění."