Zase nemocná :-(

Dnešní den měl být pro Anežku premiérový. Poprvé měla vystupovat se svým amaterským divadlem pro nemocné děti ve Vítkovické nemocnici. Celé vyučování spolužákům vykládala, jak se těší a co budou hrát.

JENŽE doma po obědě mi říká, že její divně, že jí mám změřit teplotu. Teploměr ukázal 38,5. Přišel pláč a lítost. Tak teplota šla dál nahoru. Snažila jsem se ze všech sil ji uklidit a vysvětlit, že nemocná by dětem v nemocnici nepomohla. Mně je to líto dvakrát tolik. Holčička moje. Tolik se snažila při zkouškách, pilovala i doma. Někomu není přáno.

V poslední době mívá Anežka často horečky bez zjevné příčiny. Paní doktorka se domnívá, že to je změnami ve svalech a únavou. Naštěstí je vždy překonáme během 48 hodin. Takže teď nastupuje Ibalgin, Paralen a tříselné zábaly. Drama bude u nás doma. :-( Doufám, že to zvládneme bez lékařské pomoci.

A samozřejmě začínají prázdniny. Jak jinak. Téměř pokaždé je strávíme v léčebném režimu. Navíc máme na pátek lístky na Rusalku. Taky pro Anežku premiéra, premiéra operní. Tak si držím palce, ať tu horečku rychle setřepem.

Tento příspěvek je nějaký depresivní, ale my se depresi nepoddáme! Jaro je tu!!!

Až Ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.

Co právě čtu

I přes všechny jarní práce a shony, si večer nebo spíš v noci najdu chvilku na čtení. Sem tam si sem na blog poznamenám, co čtu. V budoucnu budu vědět, jaký žánr jsem v dané období preferovala. Ještě v únoru jsem se vrhla na Dostojevského Zločin a trest. V zimě jsem dočetla celého Viewegha. Asi vzhledem k jarnímu optimismu jsem v knihovně sáhla po Halině Pawlovské a jejím Zanzibaru a Ať zešílí láskou.
Vzhledem k Emiččinému vzdorovitému chování jsem v knihovně hledala v sekci Psychologie a pedagogika. Našla jsem z Portálu Máte neklidké dítě? a Malý tyran. Tu druhou knihu jsem shltla během čekání na Anežku v kroužku. Dozvěděla jsem se, že doma máme jednoho malinkatého tyrana. Takže začneme měnit výchovu, aby nám z Emičky nevyrostl tyran velký. Musíme být přísnější. Snad to zvládneme. :-)
Arnošt Lustig prožívá teď náročné období, proto jsem vybrala i jednu jeho knihu, kterou jsem nečetla - Nemilovaná.
Často navštěvujeme divadlo, tak jsem si vybrala profláknutého Lakomce od Moliéra. A na poezii jsem taky nezapomněla. Abych zůstala blízko dramatu, sáhla jsem po Nezvalově Manon Lescaut.
Anežka má zajímavý výběr. :-) Nelze jinak nazvat než všehochuť.

Emička zase nechtěla po obědě spát. Takto zřídila postýlku a po hodinovém boji usla.

Pedagogické vyšetření

V pátek jsme byli pozváni na kontrolní pedagogické vyšetření do SPC Nový Jičín. Každoročně se rozhoduje o Anežčiném asistentovi pedagoga. Stručně řečeno doporučují, kolikahodinový úvazek bude příští rok asistent mít. Od toho se odvíjí samozřejmě i mzda. Vždy se bojíme,že úvazek sníží a my budeme zbytek doplácet. Nebo že asistenta nedoporučí. Jedná se o několik tisíc korun měsíčně, takže je to pro nás životně důležité.
Anežka podstoupila hodinové vyšetření, na kterém testovali její školní znalosti a hlavně samostatnost. Vzhledem k tomu, že ve škole už píše rukou velmi málo, tak již po pár řádcích byla unavená. Práci na PC pro ni asi neměli připravenou, tak ji testovali ústně. Znalosti má Anežka výborné, proto má ve škole samé 1. :-)
Nebudu to natahovat. Výsledek je pro nás pozitivní. Anežka bude mít doporučeno asistenta na všechny vyučovací hodiny. Jsme moc rádi. Emička je ještě malá, tak si nedovedu představit, jak bych mohla být s Anežkou ve škole já.
Cestou z Jičína jsme navštívili ve Fakultní nemocnici v Ostravě moji sestřenici, která již za pár týdnů či dní porodí chlapečka. Moc na ni myslíme a držíme palce, ať vše dopadne výborně. A vše se v dobré obrátí.
Pak byl čas oběda, tak jsme navštívili oblíbenou IKEU. Zrovna byla akce 1+1 zdarma. Tak jsme si za 170 Kč dali 4 velké porce oběda a kafíčko. Obhlédli jsme obrskříně. Chystáme se po Velikonocích do rozsáhlé rekonstrukce jednotlivých pokojů. Budeme spojovat místnosti, bourat zdi, zateplovat stropy. A hlavně pokládat na podlahu slinutou dlažbu, po které se bude Anežce dobře jezdit na električáku. IKEOU jsme proběhli a dokonce i Emička vše zvládla bez obvykého křiku! Výlet jsme završili zmrzlinou u McDonald. :-)
Večer jsme oslavili úspěch, Anežka colou a my oblíbenými bublinkami.

Ještě jedna poznámka. Manžel mi ode dneška bude říkat Zámecká paní. Zrekonstruoval pro mne a hlavně kvůli Emiččiné bezpečnosti naší stoletou studnu. Vybrala jsem si kovanou mříž, prý jak na zámku. Až bude dokončeno dodám konečné foto. :-)

První jarní den

Tak jsme po Josefovské zábavě se živou hudbou. Bylo moc fajn, nepřetržitě jsme tančili, pokoušeli se o zpěv, připíjeli nekonečným množstvím alko i nealko drinků. Naše třicetičlenná společnost byla nepřehlédnutelná. Skončili jsme ve tři ráno. Babička se starala o holčičky celé dopoledne, takže jsme se i vyspali. Po obědě jsem ještě jela uklízet Sokolovnu po vydařené zábavě.

Odpoledne jsme vzali chvilku děvčátka provětrat na zahradu. Anežka je zdravá, tak se těší zítra do školy. Když jsme odváželi babičku domů, tak jsme se ještě stavili do CCC koupit Emičce jarní botičky. Po vyzkoušení dvou tuctů párů bot jsme konečně vybrali. Emička má vysoký nárt, tak se nám do těch moderních střevíčků pro Popelku nemohla narvat. Chceme udržet zdravý vývoj její nožičky, tak je hlavním kritériem zdravotní hledisko - pevná obuv, dobrá vložka. Taky nemůžeme s tkaničkama, které Emička v autosedačce vždy žvýká. Suchý zip rozepíná, ale zatím nejí. Taky ráda okusuje podrážku. Nevím, jak ji to odnaučit, čím víc na ni tlačíme, tím víc se rozhodne nás zlobit. Z předního sedadla na ni do autosedačky nedosáhnu. A ona to mrška ví :-) Zakoupené botičky vel.24 jsou dokonce i moderní - červené lakovky na suchý zip.
Emička nás zlobí i jinak. Již tři dny nespí přes den, z čehož plyne že je pak značně protivná. V poledne ji dáme do postýlky v ložnici a Emička tam křičí, volá, svléká se do naha a likviduje postýlku. Svlékne povlečení, vyhodí matraci a okousává dřevo. Zakoupené kryty proti okousávání lehce sundá. Dnes se i počůrala. Co s ní budeme dělat? Ani v to poledne si od ní neodpočineme. :-)
Dokonce se nám zakousla i do Anynky!


Majda-wlče dala dnes na svůj blog nový příspěvek s fotkami z výstavy orchidejí. Úplně stejné orchideje nám celoročně kvetou na okně v kuchyni. Nejvíce se mi líbí ta flekatá. :-)

Nemocná

Emička novým foťákem

Ve středu měla Anežka perný den. Jako každou druhou středu. Má hned po škole kroužek výtvarný a pak má kroužek dramatický v Ostravě. Takže není celý den doma. Vracíme se až kolem půl deváté večer. Asi to na Anežku bylo moc. V pátek ráno vstávala s teplotou, takže do školy nešla. Brněly ji nohy a to vždy značí horečku. Celý den ležela a odpočívala. Měla jsem strach z těch rotavirů nebo chřipky. Naštěstí zůstalo jen u teploty. Asi z únavy. Ale další stres pro mne. SRPŠ, v němž jsem angažovaná pořádá v sobotu Josefovsku zábavu. Pro své blízké známé jsem brala třicet vstupenek. Tak mne docela děsila představa, že nebudu moci jít. Naštěstí se teplota moc nezvyšovala, tak se babička rozhodla, že hlídání našich čtyř holčiček zvládne sama.
Hned v osm ráno jsme pomáhali tetě skácet vysoké břízy. A v devět jsem frčela do Sokolovny chystat stoly, chlebíčky, jednohubky na večerní zábavu.
Anežka se drží teď bez teploty, tak se těším, jak si s Ivošem zatančíme. Možná si dám i pivko a pojedeme taxikem domů. Uvidíme, jak to dopadne.

V pátek Ivo byl na oslavěm padesátin kolegy, samozřejmě si dal pár piv, tak svého favoritka nechal v Karviné a já jsem pro něho v noci jela. Dnes, když jsme jeli pro favoritka, tak jsme se stavili do Datartu a koupili Anežce slíbený nový foťák Nikon Coolpix. Protože Aja naši novou zrcadlovku neudrží. Anežka měla radost, protože je krásně červený a má dotykový displej.

<

Ocenění

Dnes mne Monika obdařila oceněním. Moc mne potěšila, protože bloguji teprve pár týdnů a jsem úplný začátečník. Oceněním mne vyburcovala k předsevzetí, že se začnu blogu více věnovat. Ráda své oblíbené blogy pročítám i komentuji. Jen k vlastnímu novému příspěvku do blogu se musím vždy odhodlat. Projekt 365 bych nezvládla. Všechny zúčastněné velmi obdivuji.

V rámci ocenění bych měla zveřejnit mých 7 nej:
první tři nej miluji nade vše:
- moje milovaná Anežka, prvorozená dcera, která mne naučila vidět život z úplně jiného úhlu a je prostě MOJE
- moje milovaná Emička, druhorozená dcera, která mi ukázala, že mám ještě lásky i energie na rozdávání
- můj milovaný manžel, který je i po 18 společných letech pořád nejlepší chlap na světě
- naše rodina, která je nám oporou a bez které si ten život ani nedokáži představit
- dobří přátelé, se kterými se dobře pobavíme a nabereme energii do dalších dní
- společné šťastné chvilky naší rodiny, které si užíváme, jak jen to nejlépe jde
- okamžiky, kdy jsem sama sebou, čtu si, vzdělávám se, rozvíjím se, protože já ke každodennímu životu potřebuji pořád nové informace

Ocenění posílám dál. Je to prvních 7 blogů, které čtu hned po zapnutí PC:
Wlčice
Majda
Marci
Markéta a Luki
Daniela s Adélkou
Aya ze Štěknova
Miška

Kdyby mohl být seznam delší, přidala bych:
Wlk
Gabro
Lucka Fíkovic
Andrea
Diny
a hlavně Monika s Járou!

Nejsem alibista, ale všechny tyto blogy ráda čtu.

Rok a půl

Emička s tatínkem pár minut po porodu


Emička dnes před koupáním

Týden po prázdninách se nesl v duchu opětovného zvykání si na režim. Ranní vstávání, cvičení, hygiena, cesta do školy, škola, cesta ze školy, cvičení, oběd, odpočinek, DÚ, povinnosti, zábava, cvičení, večerní koupání, konečně spánek a klid doma :-). Téměř denně do tohoto nabitého programu vlezl neočekávaný výjezd do města k lékaři, něco vyřídit, někoho navštívit, nebo jet do kroužku. Takže se prostě nudit nemůžeme.

Emička roste jako z vody. Byli jsme na 18 měsíční poradně. Váží 12,5 kg a měří 84 cm. Anežka váží 31 kg a měří 138 cm. Takže taky pořád roste :-). Emička je dle paní doktorky moc šikovná a hlavně "krásná" holčička. Pořád ji hladila a chválila. Až mne uváděla do rozpaků. Zato Emička v rozpacích nebyla, ta řvala a řvala. Uklidnila se až při odchodu z ordinace. Máme zlatou MuDr. i sestřičku, jsou moc hodné a milé. Rádi k nim chodíme, ale do poradny samozřejmě. Pochválili nás, že nás v poslední době vidí opravdu jen zdravé v poradně. Zimu jsme jakžtakž ve zdraví zvládly. Nechci to zakřiknout.

Emička už je v období "NE, NE, sama". S ničím si nenechá pomoct, jí sama, myje se sama, svléká se sama, obléká se skoro sama, do schodů sama, ze schodů padá sama. No prostě nápor na nervy. Je to malý fiškus. Pořád se směje, ale jak se jí něco nezdá, hned křičí a vzteká se, stojí na hlavě a to doslova a hází vzteky věcmi. Období vzdoru je naše. Pochválit ji musím ale za to, že si umí chvilku hrát sama, ráda si čte, listuje v knížkách a hraje si s Anežkou. Umí si hrát účelově. Panenku krmí lžičkou, obléká ji, dává na nočník, uspává v postýlce a vozí v kočárku. Ráda si hraje i s Anežčiným Barbínami k Anežčiné velké radosti :-). Hodně mluví, sice sem tam nesrozumitelně, ale pořád se učí nová slova. Dnes se naučila otevírat dveře, dosáhla na kliku a bylo otevřeno. Už i z pokoje si odejde, kdy bude chtít. Emiččin nový poznatek = můj nový tik v oku. Nemám ji, kde nechat, když potřebuji odskočit ven otevřít návštěvě, nebo za psem, pro dřevo apod. Ze židličky se naučila vylézat, případně padat, cestovní postýlku roztrhla, dveře otevře. Už ať je teplo a může jít se mnou. Pořád má plínky. Anežka byla bez plín v 18 měsicích, tak musím u Emičky zabrat. Už si říká AA, tak se jí snažím doma dávat na nočník, ale pořád to není stoprocentní. Venku jí plínka nevadí, sama si řekne, až je hotovo :-(.

Udělali jsme si s Ivošem radost a koupili nový foťák, zrcadlovku. Já jsem po ní toužila už dříve, ale teď je z ní nadšený víc Ivo. Tak už sem budu dávat snad lepší fotky, nejen ty z mobilu. :-)

Prázdniny

Začátkem března jsme si užívali jarních prázdnin. Konečně se ukázalo sluníčko, tak jsme se i provětrali. Anežka z prázdnin velkou radost nemá, těší se do školy. Je to pro ni společenská událost. :-)
V sobotu, kdy jsme byli s Ivošem na letos již třetím plese, vyrobila Anežka s babičkou nepečený zákusek ve tvaru želvy. Povedlo se jim to!

Na prázdniny byla u nás jen Markétka. Kačka byla na svém prvním táboře a psala hned první den, že se jí STÍSKÁ! Prázdniny jsme celé provýletovali a pronávštěvovali. Doma jsme moc nepobyli. Byli jsme v Rybím domě v Chotěbuzi obhlédnout obří akvária. Holkám se tam líbilo, jen Emička stropila scénu, protože tam nemohla volně běhat. Vzteky se i válela po zemi. Hysterka jedna naše malá!



Anežka měla v úterý svátek. Svátky moc neslavíme, ale na Anežčin svátek vždy pořádáme velkolepou oslavu. Je to naše sluníčko a moc ji všichni MILUJEME! Dárečků bylo opravdu mnoho - kytičky, kupa sladkostí, asi 10 nových suprmoderních triček :-), plyšáček pod dveře. Aby na Anežku na zemi netáhlo.

Balet Spor aneb dotyky

Na neděli po karnevale Anežka rezervovala vstupenky na balet do Divadla Jiřího Myrona v Ostravě. Ája často vybírá balet. I tentokrát to byl krásný zážitek. Byli jsme Anežka se mnou a taťkou, moje mamka, sestra s Kačkou a Marki. Markétka má pět let, tak jsme se docela bavili, když měla zajímavé dotazy a připomínky. Pořád se ptala, kdy začnou mluvit? :-) Ale tentokrát se dočkala. Protože to byl balet s prvky činohry. Ty prvky byly sice jen tři. Byly to velmi krátké monology nebo rozhovory, účinkoval v nich Tomáš Jirman. A o čem ten balet byl? Hledal odpověď na otázku, které pohlaví je v lásce stálejší. Muž nebo žena? Takže pro naše holky to bylo přímo osvětové. Holky konstatovaly, že samozřejmě jsou lepší ženy, jak jinak. :-)

Emička naše sluníčko, byla na hlídání u babičky a dědečka. je tam moc ráda, protože mají taky pejska-maltézáčka Nikynku, tak má co honit a otravovat. Jen my vždy trnem, zda to Niky zvládne. Emička je zvyklá na Axu a ta snese jako asistenční pes všechno.