Někteří lidé vstoupí do našeho života a zase odejdou.
Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život.

Hra na desátou fotografii




Nejprve chci poděkovat milému Vlkovi za pozvání do hry. A o jakou hru jde? Cituji s dovolením Vlka:
"Tedy účelem hry je propagovat klasická fotoalba před neosobním uložením obrázků v počítači. Hra spočívá v tom, že bych měl vybrat právě 10. fotografii z alba, fotografii, která je mi blízká."
No musím se přiznat, že fotoalb máme doma opravdu hodně, ale poslední je z roku 2006. Takže mám, co dohánět, aby mi Emička jednou nevyčetla, že Anežka má několik fotoalb a ona žádné. Fotky máme, ale kdo je setřídí? :-)

Abych se vrátila ke hře. Celou neděli jsem listovala a vybírala. Bylo to těžké, protože jsem měla skoro ke každé fotce hezké vzpomínky. Na většině je samozřejmě Anežka.
Vybrala jsem fotku měsíční Anežky se svou prababičkou Růženkou. Fotka je, bohužel, vzpomínková, protože prababička už rok není mezi námi. Byla to nejhodnější babička na světě, která se přímo podílela na mojí výchově. Samozřejmě že k milé babičce patřil i nejlepší dědeček Pepík, který zde není taky už rok a půl. Byl to skvělý manželský pár, dodnes obdivuji jejich přístup k životu a krásný vztah, jejich toleranci, klid a úctu. Jejich výchova mne velmi ovlivnila, vyprovázeli mne do školky, učili první říkanky, vedli do první třídy, připravovali do školy, prostě mi byli po boku po celé dětství a mládí. Moc jsem je měla ráda a věřím, že i oni mne. Ale hlavně milovali Anežku. Byla jejich sluníčkem. Oba měli ještě šanci poznat Emičku jako ukřičeného novorozence. Víc už, bohužel, ne. Babička a dědeček budou vždy patřit mezi moje nejbližší a nejmilovanější. Často na ně s láskou vzpomínáme.


Dědeček s jednodenní Anežkou ještě v porodnici. Tu lásku nelze přehlédnout.

Na závěr musím pozvat do hry tři další hráče, kteří nam zveřejní svou desátou oblíbenou fotku. Zvu: Markétu s Lukim, Lucku Fíkovic a samozřejmě Majdu.

----------------------------------------------------------------------------------
Edmund Husserl
Ti, které jsme s láskou uctívali, vlastně ani neumírají. Neusilují už o nic, nic nekonají, nehovoří k nám, nic po nás nepožadují. A přece, kdykoli si na ně vzpomeneme, cítíme, že nám hledí do duše, že s námi cítí, že nás chápou, že schvalují nebo neschvalují naše počínání.

Voda všude, kam se podíváš



Zdálo se nám, že už se nám kaluže na zahradě ztrácí, tak jsme se rychle sbalili a frčeli s holkama na bazén. :-) Od pondělí začínáme s rekonstrukcí ložnice a tří pokojů, tak si užíváme dočasného klidu.
Na bazéně je to vždy fyzicky i psychicky náročné. Emička se ničeho nebojí, všude chce jít, a nejraději by byla pořád pod vodou. To asi okoukala u Anežky. Ta je taky nejraději pod vodou. Ale udržet obě v náručí, je trošku namáhavé. I když si s Ivošem nezaplavem, tak jsme parádně zřízení. Ale úkolem dne bylo unavit holky, protože jsme večer jeli s Ivošem, babičkami a kamarádkou do kina na Ženy v pokušení a děvčátka hlídala teta Míša. Tak aby s nima neměla moc práce.
Film byl perfektní, všem se nám líbil, prostě česká klasika.


Setkání rodin se SMA v Hodoníně


Zdravotní klauni pro děti :-))


Zámeček Hodonín

Byl pátek a my ráno vyrazili na setkání rodin SMA do Hodonína u Kunštátu. Tím my myslím Anežku tatínka Ivoše, mne Lenku a neteře Kačku a Markétku. Emičku s Axou doma hlídala babička. Jsem ji za to velmi vděčna.

Anežka má specifický druh těžké svalové dystrofie (3 děti v republice). Již loni jsem kontaktovala Helenku Kočovou ze Spinalky a ta nás pozvala na setkání rodin SMA. Ještě jednou Helence a Pavlovi Dušánkovi z Domu rodin děkujeme, že nám umožnili vstoupit do vaší velké rodiny SMA. Pro Anežku bylo hodně přínosné poznat tělesně postižené děti na vozíčku. Doposud znala jen děti s kombinovaným postižením. Našla si na pobytu nové kamarády a moc se ji tam líbilo.

Celý víkend byla Anežka zcela samostatná, vůbec nás nepotřebovala. Sympatická paní Dáša měla pro děti přichystaný pestrý program. Děti dokonce měli vlastní asistenty. Ve volném čase všechny holky jezdily na vozíčcích po budově, za nimi běhaly kámošky po svých, hrály na honěnou, jezdily výtahem nahoru dolů. Když jsem je náhodou zahlédla, tak jsem je ani nestihla okřiknout a už byly pryč. Opravdu řádily, ale užily si to! :-) Naštěstí bez újmy na zdraví. Tak rozdováděnou Anežku jsem ještě neviděla.













Helenka s Pavlem přichystali pro rodiče dětí přednášky odborníků. V pátek nám přiblížila činnost Spinálky a Domu rodin Helenka. Také jsme měli předváděčky kompenzačních pomůcek. Vyzkoušeli jsme s Anežkou vertikalizátor a chodítko. Do obojího jsme ji pracně upnuli a Anežka jen křičela, že to nezvládá a že ji vše bolí. Tak jsme ji zas pracně sundali. Chtěli jsme, ať si vertikalizaci vyzkouší. Nikdy nestála, ani nelezla, tak to byl pro ni náročný výkon. Kolem 22 hodin jsme děti uložili a začali si užívat klidného večera. Spolu s ostatními rodiči jsme se seznamovali, vyměňovali užitečné informace, ale také řádně zasmáli. Bylo to moc prima. Ke spánku jsme se ukládali kolem půl třetí ráno.

Kolem šesté už byly děvčátka vzhůru, tak jsme vstávali. No nechtělo se nám :-(.
Celý den byly skvělé přednášky odborníků - speciálního pedagoga Mgr. Máchové, sociální pracovnice paní Jeníčkové, neurologa MUDr. Haberlové a fyzioterapeuta Mgr. Šafáře. Taky výborná přednáška Wlčice o integraci Madlenky v našem skvělém školství. Každá přednáška byla zajímavá. Měla jsem plno dotazů, na které jsem vždy dostala odpověď. Rozběhly se vždy i diskuse na dané téma. Zkušenosti ostatních rodičů byly pro nás přínosné. Mám hlavu plnou starostí a úvah ohledně Anežky. Je vhodná operace páteře či ne? Bojím se, tak musíme shánět další informace, než se rozhodneme.
Večer jsme s radostí uložili naše ratolesti a zase poseděli spolu s ostatními rodiči.
Pobavili jsme se a zasmáli ve společnosti dvou dospělých SMA - Michala a Petry, kteří nás přesvědčili, že i na vozíčku jde žít samostatným plnohodnotným životem a ještě navíc si života užívat. DÍKY!
V neděli jsme se všichni rozloučili a zamířili ke svým dalekým domovům. My jsme ještě zvládli návštěvu vzdálené rodiny - syna sestřenice mojí maminky :-), který bydlí se svou rodinou v Bořitově. Návštěva byla velmi příjemná, užili jsme si jejich devítiměsíčního Kubíčka a pěkně poklábosili o životě. Pepo, moc se těšíme, až přijedete navštívit vy nás!!:-)

Malý roztomilý Kubíček

Celou fotogalerii pro zúčastněné jsem zveřejnila na mém rajčeti.

-------------------------------------------------------------------------------------
Phil Bosmans:
Když se ti někdy zdá, že je život příliš těžký, zkus trochu napodobit klauna, kterému sice srdce pláče, ale který přece se smíchem hraje na housle pro jedno dítě, aby se vyléčil ze slz svého srdce.

Povodně u nás


Rozvodněná Olše v Dětmarovicích
 
Posted by Picasa

O víkendu jsme byli na víkendovém setkání rodin se SMA. Zážitků máme mnoho, proto se k tomu vrátím s novým příspěvkem. Hned ale musím reagovat na současnou situaci u nás.
Díky vytrvalému dešti je v naší řece Olši stoletá voda. V Karviné zasedá krizový štáb, na mnoha místech se Olše vylila z koryta. Jsou zatopené cesty, zahrady i domy, začala evakuace osob. Záplavy v roce 1997 byly menší a vzhledem k tomu, že pořád vytrvale prší bude situace ještě horší.

Všechny příjezdové cesty do Karviné jsou neprůjezdné, teče přes ně voda nebo jsou mosty dle statiků nebezpečné. Takže celá Karviná je odříznutá od zbytku světa. My bydlíme v Dětmarovicích na kopci, takže nás řeka či potok ohrozit nemůže. Ale ráno odjel Ivo do práce do Karviné. Vzhledem k tomu, že je Městská policie součásti Integrovaného záchranného systému, tak má Ivo v práci mnoho starostí. Jen mne telefonicky informoval, že zůstane v práci i v noci. A stejně by se domů přes vodu nedostal. Tak jsme doma samy holky a jen napjatě sledujeme internetové a televizní zpravodajství.

Včera jsme se vraceli po D1 domů z Hodonína u Kunštátu. Cesta byla nepříjemná, hodně pršelo, na cestě bylo mnoho vody a navíc foukal velký vítr, takže naše větší auto se jen houpalo. Na konci dálnice v Bohumíně jsme si již všimli, že voda v Olši i Odře kulminuje a je velmi blízko dálnice. Dnes ráno je již dálnice uzavřená.

Teď jsem se šla kouknout ven. Bohužel jsem zjistila první škodu z toho množství srážek. Naše krásné jezírko je vypuštěné, pod jezírkovou folii se dostala voda, a vytlačila vodu z jezírka, folie vyplavala. Takže rostlinky, lekníny a hlavně naše zlaté rybičky plavou v trošce vody ve folii. Nemůžu teď pomoci, protože jsem sama s holkama. Budeme muset vylovit rybičky, vytáhnout rostlinky, sundat folii a vypustit čerpadlem vodu z jezírka. Na zahradě jsou již všude velké kaluže vody. Rybičky určitě přežijí, vody je všude dost.


Naše smutná zahrada plná vody



Moc myslím na lidi zasažené povodněmi, moje starosti s jezírkem jsou opravdu malicherné.

Anežka měla chuť něco napsat, tak si rychle vymyslela následující pohádku. :-))
Petrovy lapálie
Petr je malý kluk, umí spoustu věcí ale nejvíce ze všeho umí zlobit. Má sestru Kačenku a je moc hodná.
Jednou se Petr vydal do parku a potkal tam pána s paní a malou holčičku která vezla kočárek s plyšovým medvídkem.
Petr se podíval svým laškovným pohledem na kočárek a přemýšlel co by provedl. Najednou ho něco napadlo a pelášil domů. Tajně se přiblížil ke Kačenčinému pokojíčku a potichu šel dovnitř. Všude věci růžové a uklizené. A mezi panenkou a postýlkou stojí kočárek.. Petr ho vzal a utíkal s ním ven na zahradu.Vzal vodu do mís a dal je do mražáku. Pak je vytáhl a položil po celé zahrádce. Pak navlékl na kočár brusle a jezdil s kočárkem. Jenže najednou BUM! BÁC! RATATA! Petrovi se rozjeli kostky ledu odsebe. Jak přišla maminka tak ho zavřela do auta. Petr věděl jak na to , prostě zapl si rádio a pohoda! A najednou zahlédl klíčky v zapalování.Pomalu se posouval k nim a vytáhl je ze zapalování. Otevřel si a pootevřel okno. Zastrčíl klíče zpět a zamkl. Rychle utíkal do svého pokoje a šel spát. Ráno maminka jela do práce ale neotevřela dveře od auta a klíče byly uvnitř. Rychle utíkala za Petrem a posadila ho na křeslo, přivázala ho a šla na zahradu. Petr ví že na něco přijde a taky na něco přišel. Všiml si že to křeslo je na kolečkách. Přijel až do kuchyně a sehnal nožík rozvázal se a utíkal do pokoje. Uklidil si a čekal na maminku.Maminka věšela prádlo a byla v pohodě. Jak vešla do pokoje tak nevěřila svým očím, že v pokoji od Petra je velmi nádherně překrásně uklizeno. Petr se krásně mamince omluvil a sliboval že už nikdy nic neprovede. Totiž Petr zjistil, že když je hodný, že maminka mu nic neudělá.

Tak viděli jste poučnou pohádku s dobrým koncem !!!!!!!

Divadelní představení Čarodějnice




V sobotu jsme vybalily kufry, vypraly a rozkoukaly se doma. Tatínek nás krásně doma uvítal uklizeným domem, posekanou zahradou a krásnými růžemi ve váze.
Navštívila nás odpoledne sestřenice se třítýdenním Kubíčkem. Mohli jsme si miminečko pochovat a pomazlit. Je rozkošný. Ale rychle jsem si uvědomila, jak je už Emička veliká a jakžtakž odchovaná. Bohudík :-)


V neděli jsme měli lístky na divadelní představení Čarodějnice od Roalda Dahla v Divadle Jiřího Myrona. Roald Dahl je úspěšný anglický spisovatel, napsal i více známého Karlíka a továrnu na čokoládu. Co se nám na Čarodějnicích nejvíce líbilo? No hlavní motto hry: Čím častěji se dítě myje, tím více čarodějnicím páchne!!!



V pondělí jsme naše rodinka doplněná o Markétku opětovně objížděli prodejny nábytku. Potřebovali jsme dokoupit stůl a 6 židlí do kuchyně. Jenže, jsme nároční zákazníci. Nás nezajímá jen design, kvalita a cena, ale hlavně výška stolu pro dobré přijetí Anežky na vozíku. Na plánovaný rozkládací stůl jsme mohli zapomenout. Je příliš nízký. Tak jsme zkoušeli a měřili. Prodavačky musely mít z nás radost. My jsme s Ivošem měřili a po prodejně šestiletá Markétka tlačila na střídačku Anežčin vozík a Emiččin kočárek. Nakonec jsme psychicky vysílení rozhodli, že koupíme levnější a za pár let ho raději vyměníme. Při Emičce ten stůl stejně nevydrží dlouho.

Foto nového stolu v kuchyni


Úvodní fotky z mobilu jsou z dnešního Anežčiného vystoupení na dětském oddělení Vítkovické nemocnice. Hráli pro hospitalizované děti několik pohádek a scének. Byli velmi zábavní, líbili se.:-)


--------------------------------------------------------------------------------
Neznámý autor: "Úsměv trvá chvilku, ale někdy se na něj vzpomíná celý život."

Škola v přírodě


Čarodějky (30.4.)




Tak jsme zpátky doma. Od 3.5. do 7.5. jsme byly s Anežkou ve škole v přírodě v Malenovicích na bezbariérové Rajské boudě. Byly jsme tam i loni, takže jsme věděly, kam jedeme. Při odjezdu z domu bylo počasí ještě ucházející, ale při příjezdu do Beskyd už poprchávalo a pršelo a pršelo celý týden. Jely jsme s Anežkou samy autem, protože jsme braly oba vozíky - električák i mechaničák. I když jsem se snažila při balení, stejně jsme měly plné auto. :-)
Školy v přírodě se účastnilo 40 dětí (třeťáci a páťáci) za doprovodu dvou učitelek a čtyř rodičovských dozorů.
Nás ubytovali na pětilůžkovém dvoupokoji. Na jednom byla Anežka s kamarádkami Gabkou a Nelinkou a na druhém já sama. Bylo to moc fajn, mohla jsem si večer číst a nerušit holky. Asistentka nakonec nejela, protáhla si nemocenskou na tři týdny. Ale nám to vůbec nevadilo, zmákly jsme to samy. Máme moc prima paní učitelku. Je to pedagog s velkým P a navíc suprovní praktická ženská. Takže se snažila celý pobyt nám ulehčit, minimalizovat přesuny a hlavně naplánovat program tak, aby se Anežka mohla zúčastnit všeho. Takže si Ája celý pobyt moc užila a byla moc šťastná.
Každé dopoledne měli děti vyučování, jestli se to tak dá nazvat. Prostě seděli v jídelně a něco málo počítali a opakovali. Po obědě měli odpolední klid, který trávili většinou na pokojích různou zábavou. Holky nejvíc zpívaly a tančily :-). Pak jsme vyráželi na dvouhodinové vycházky v pláštěnkách. Dětem se moc nechtělo, nejraději by strávili celý týden na pokojích volnou zábavou. Venku jsme se krásně provětrali a snad i v těch nekonečných kopcích unavili. Poté měli děti chvilku volno a po večeři byla zase nějaká organizovaná zábava. Dokonce dvakrát hráli bowling, který jim dospělí zaplatili. Nemohla samozřejmě chybět diskotéka, na které jsme se vytančili. Poslední večer byl pyžamový bál, děti i dospělí tančili, soutěžili a bavili se. Celý pobyt se i přes nepříznivé počasí velmi vydařil. Paní učitelce mockrát děkujeme!!!

Pobyt byl pro mne přínosný, viděla jsem na vlastní oči, jaké jsou vztahy mezi dětmi. No nic moc. Skoro všichni jsou velmi ctižádostiví, chtějí být za každou cenu nejlepší, jsou nejpřejícní a nesnesou prohru. Kde se to v těch malých dětech bere? Jaké budou později v pubertě? Jednou při vycházce jsem zaslechla, jak děti Anežce závidí, že má vozík a nechodí. Taky že má ve škole notebook a že může v hodinách odpočívat. Anežka hned začala oponovat, že by raději chodila, hrála s nimi fotbal a žádné jejich "výhody" neměla. A že jejím jediným snem je CHODIT. Představte si, přesvědčila je. Sama jsem viděla, že najednou začali Anežku více chápat a přestali ji závidět. Byla jsem zaskočena tím, že tu jejich závist musela potlačit Anežka sama. A taky tím, proč to dětem asistentka nevysvětlila hned zpočátku, aby tyto negativní pohledy vůbec nevznikly. Prostě mohla říct, Anežka je nemocná, moc by chtěla být jako vy, ale protože to nejde, musí mít tyhle "výhody", aby sem do školy s vámi chodit vůbec mohla. Ještě, že je Anežka takové sluníčko. Její poznámka, že bere každého takového, jaký je, vyrazila dech i paní učitelce. Je prý velmi empatická.

Třeťáci na bowlingu i několik striků padlo :-)


Disco a vláček


Pyžamový bál




Naše plněnaložené autíčko a kde dát ty kufry?



----------------------------------------------------------------------------------
Neznámý autor: Přítel není ten, kdo tě polituje, přítel je ten, kdo ti pomůže.

HOTOVO!


Emička v našem fitkoutku: "Zůstalo tam něco pro mne?" Upozornění: byl to nealkoholický Birell! :-))


Uběhly tři týdny a jsme ve finiši. První etapa rekonstrukce je za námi. Bylo to náročné makat 20 hodin denně a při tom pečovat v tom stavebním nepořádku o naše holčičky. Ale zmákli jsme to a jsme šťastni, že se to povedlo. Zbourali jsme zeď mezi kuchyní a obývákem, položili dlažbu, vyměnili dveře a opravili zdi a stropy. Dokonce mám i zrekonstruovanou kuchyňskou linku se zabudovanou troubou a myčkou. To se bude vařit a péct! Zbytek zdokumentuji fotograficky. :-)


Pohled z kuchyně do obýváku









Sobotní minikolaudace s přáteli





Omluvte ten gril, je škaredý, ale velký! :-)

Zítra odjíždím s Anežkou do školy v přírodě do Malenovic v Beskydech. Tak rychle balíme a chystáme domov pro taťku s Emičkou. Nebereme s sebou noťas, tak se zase týden odmlčíme. Po návratu zase napíšeme. :-)