Kde domov náš??

Ivo je na noční v práci, tak mám chvilinku na blog. Jinak makáme ve dne, v noci. Končíme téměř za úsvitu. Máme, co jsme chtěli a hlavně vymysleli. :-)

Fotka je z mobilu, protože foťák by tu prašnost nepřežil. Je to momentka pořízená ve tři ráno. Bourali jsme zeď v obýváku a vyváželi suť. Po zahradě jsme si vyrobili veřejné osvětlení ze žárovek. Holčičky spali, tak jsme měli klid na práci. Nejsem na noční zvyklá, tak toho mám vždy kolem třetí v noci už opravdu dost. No na dvacetihodinovou šichta si asi nezvyknu. :-)

Dva dny nám pomáhal náš děda. Je zedník, proto i větší odborník než my. On radí a my makáme. Včera na noční přišel pomoci švagr. Moc mu děkuji, protože jsem si mohla díky němu jít poprvé po několika dnech lehnout již kolem půlnoci. V pět ráno měli chlapi zateplený strop a já švagra odvážela vyspaná domů.

Zbytek domu raději fotodokumentovat nebudu. Binec, kam se podíváš. Sestěhování do dvou obyvatelných pokojů je zajímavé. Holčičky z nudy pořád kramaří, tak tu vše jen překračujeme a Anežku opatrně přenášíme. Doufám, že zrovna teď nás nenavštíví paní ze sociálky ohledně příspěvku na péči. :-)

Ale já pořád věřím, že ta rekonstrukce stojí za to. Anežka bude mobilnější na električáku, Emička bude mít svůj pokoj a my s Ivošem (možná za pár let) konečně sami v ložnici. Naše současná ložnice je nyní opravdu přeplněná: Emička, Anežka, Axinka, želvička Jůlinka, tatínek a maminka.


--------------------------------------------------------------------
Erich Fromm: Láska je aktivní péče o život a růst toho, co milujeme. Kde tato aktivní práce chybí, tam není láska.