Anežko, miluji Tě!

John Lennon: "Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život."


Moje milovaná Anežko, náš dnešní večerní rozhovor mne přivedl k myšlence napsat tento příspěvek.

Moc Tě miluji a ty to víš. Několikrát denně tyto tři slova slyšíš z mých úst. A já jsem šťastná, že je slyším i z tvých.

Jsi naše sluníčko, zlato, poklad. Než se narodila Emička, byla jsi celý náš život. Teď se o naši lásku musíš dělit se sestřičkou, ale vím, že o nic nepřicházíš. Emička ti vše svou láskou vynahrazuje a obě jste pro nás vším. Já i tatínek díky vám oběma máme smysl života jasný. Není nad čím polemizovat.

Anynko, večer jsme si spolu slíbily, že v každé životní situaci budeme hledat vždy to pozitivnější. Nebudeme přemýšlet, co kdyby... Prosím Tě o to. To po čem toužíš, změnit nedokážeme. Prostě to tak je, tak se tím netrap. Snažíme se ze všech sil dělat vše pro naši radost a pocit štěstí, tak si to kazit sami nebudem.



A do toho ZOO tento týden vyrazíme, jak jsem Ti slíbila! :-))
A taky ten nábytek do tvého nového pokojíčku koupíme a složíme. Zdi namalujeme na fialovo a nalepíme tapetové kytičky, aby se Ti v pokojíčku pěkně žilo. Takže týden to bude zase perný, ale jistě i šťastný! Pa moje lásko!

-----------------------------------------------------------------------------------
Erich Maria Remarque: "Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!"

Dividlo - závěrečné vystoupení

Ve čtvrtek 10.6. měla Anežka dlouho očekávané závěrečné vystoupení Dividla pro rodiče a veřejnost. Aja se moc těšila a vůbec neměla trému. Za to já se bála za sebe i za ni. Dokázaly jsme s Anežkou před zbytkem rodiny utajit, že budu hrát v jednom kousku i já. Děcka mne večer před představením ukecali, že potřebují záskok. Vzhledem k tomu, že se účastním některých zkoušek, tak jsem výjimečně souhlasila. Ale bála se, ať jim to nepokazím.
Na Anežku se přišla podívat skoro celá rodina i paní asistentka se synem. Moje sestra s mamkou po mém nástupu na jeviště vyprskly smíchem. Musela jsem se hoodně držet, abych se taky nerozesmála. Bylo to náročné, protože jsme hráli velmi vážné drama, ve kterém jsem já jako rada starších nechávala oběšovat vyvolené. Opravdu jsme na jevišti věšely panenky. Bylo to zajímavé. Avantgarda.
Anežka hrála jako profík, mluvila krásně nahlas, text znala dokonale a dokonce zvládla i improvizaci. Jsem na ni moc PYŠNÁ!!!
Celé představení se povedlo. Hudba a osvětlení dodalo na dramatičnosti. Jsem moc šťastná, že může Anežka patřit mezi tyto skvělé mladé lidičky. Moc díky!

Nebloguji :-(

Nejprve se musím všem spolublogerům omluvit za svoji pasivitu. Všechny blogy poctivě pročtu pozpátku, přísahám! A už se moc těším. :-)
Před dvěmi týdny jsme zase začali s rekonstrukcí domu. Začali jsme ložnicí a pokojíčkem od Emičky, který jsme zvětšovali na úkor ložnice. Takže jsme bourali jednu zeď a druhou zase stavěli. Pokoje děláme zcela bezbariérové, takže rušíme všechny přechody a děda nám pomáhá pokládat dlažbu. Omítáme, štukujeme, malujeme...




No prostě zase makáme ve dne v noci. Jsme sestěhováni zase do půlky domu a spíme jak sardinky v Anežčiném pokoji. Ale kuchyň s obývákem máme naštěstí v normálu. Takže holčičky přes den jsou v pohodě a v čistotě. Což se o zbytku domu nedá říct. Všude prach a stavební suť. I na fotkách je ten prach vidět :-). Dnes už pomalu finišujeme. Takže příští týden začneme skládat nábytek do ložnice. Když vidím to množství krabic s německými popisky, tak si říkám, že z toho nikdy postel a dvě skříně nebudou. Uvidíme, jak jsme šikovní :-).

Večerní siesta - moji nejmilejší


Objevili jsme na zahradě v koruně vrby hnízdo s pěti zelenými vajíčky. Myslím, že to budou malí kosi. Pozorujeme z povzdálí, abychom nerušili samičku.





------------------------------------------------------------------------------------
Eduard Petiška: "Na některé události v životě se dlouho připravujeme a když k nim dojde, nechápeme, proč jsme se na ně vlastně tak dlouho připravovali."