Nebloguji :-(

Nejprve se musím všem spolublogerům omluvit za svoji pasivitu. Všechny blogy poctivě pročtu pozpátku, přísahám! A už se moc těším. :-)
Před dvěmi týdny jsme zase začali s rekonstrukcí domu. Začali jsme ložnicí a pokojíčkem od Emičky, který jsme zvětšovali na úkor ložnice. Takže jsme bourali jednu zeď a druhou zase stavěli. Pokoje děláme zcela bezbariérové, takže rušíme všechny přechody a děda nám pomáhá pokládat dlažbu. Omítáme, štukujeme, malujeme...




No prostě zase makáme ve dne v noci. Jsme sestěhováni zase do půlky domu a spíme jak sardinky v Anežčiném pokoji. Ale kuchyň s obývákem máme naštěstí v normálu. Takže holčičky přes den jsou v pohodě a v čistotě. Což se o zbytku domu nedá říct. Všude prach a stavební suť. I na fotkách je ten prach vidět :-). Dnes už pomalu finišujeme. Takže příští týden začneme skládat nábytek do ložnice. Když vidím to množství krabic s německými popisky, tak si říkám, že z toho nikdy postel a dvě skříně nebudou. Uvidíme, jak jsme šikovní :-).

Večerní siesta - moji nejmilejší


Objevili jsme na zahradě v koruně vrby hnízdo s pěti zelenými vajíčky. Myslím, že to budou malí kosi. Pozorujeme z povzdálí, abychom nerušili samičku.





------------------------------------------------------------------------------------
Eduard Petiška: "Na některé události v životě se dlouho připravujeme a když k nim dojde, nechápeme, proč jsme se na ně vlastně tak dlouho připravovali."