Ivo pořád leží, záda bolí, infuze zatím nezabírají. :-(
Anežka i Emička už se cítí lépe. Včera jsem koupila ultrazvukový inhalátor (viz úvodní foto), holky jsou nadšené. Inhalátor je zcela tichý a inhalování slaného roztoku je příjemné. Nemusíme chodit do solné jeskyně a platit drahé vstupné. Taky jsem při jednom dopravném koupila Anežce novou autosedačku s otočnými rukojeťmi. Je supr velká a drží pěkně hlavu. Jinak Anežce hlava lítá dle směru jízdy auta. Emička podědí Anežčinou a máme ušetřeno.
V pátek večer mne pozvala kamarádka s manželem do kina. Babička přišla hlídat holky a já vyrazila za kulturou. Jeli jsme na film Habermannův mlýn. Dlouho už mne žádný film tak nedostal. Emoce, zamyšlení. I přes křupání pop-cornu na sousedních sedadlech jsem se vžila do děje. Život v Sudetech byl ve válečných letech těžký pro Čechy i některé Němce. Režisér Juraj Herz mne nezklamal. Doporučuji zajít do kina na tento dramatický příběh.
Po kině jsme ještě zajeli na vyhlášený hamburger na věhlasné Stodolní ulici v Ostravě. Já tam byla poprvé. Stodolní - tj. velmi mnoho barů a hospod na jedné ulici. Omladina se baví uvnitř i venku. Kolem půlnoci tam zatím nebylo moc lidí. Ulice žije rušným životem až do pozdních ranních hodin. No přenechám tuto zábavu mladším ročníkům.
Sobota byla pracovní - úklid, vaření, pečení buchty a péče o maroda. Přijely neteře Kačka a Marki, tak si holky užívaly. Odpoledne jsme šly na zahradu. Babička hlídala všechny 4 vnučky a já trochu zazimovávala zahradu. Práce je na zahradě ještě dost. Večer si holky hrály v pokojíčku. Dorazila sestra se švagrem a dali jsme si kávu v obýváku. Šla jsem za Anežkou do pokojíčku a viděla jsem, jak si Emička něco dává do nosu. Ptám se jí: Co to máš? Ema: Snoplík. A utekla. Mne se to nezdálo a běžela jsem se ji podívat do nosíku. Bohužel jsem tam zahlédla něco třpytivého. Byla to perlička - tetovací, lepící. Velké holky si před tím hrály a tetovaly se. Tak jsme se všichni vrhli na Emu a pokoušeli se kuličku vytáhnout, vysát odsávačkou, slámkou. Nic se nedařilo. Zavolala jsem na pohotovost a poslali nás do nemocnice na ORL. Cesta byla dramatická, Emča chtěla pořád do nosu sahat a otírat si ho. Tak jsme zpívali a bavili ji. V nemocnici po půlhodinovém čekání na paní doktorku jsme si konečně oddechli. Paní doktorce se podařilo napoprvé vytáhnout tři slepené tetovačky. Byly dost velké, proto naše pokusy byly marné. Máme kapat nosní kapky a za dva dny na kontrolu, ale měla by být Emička již v pořádku. Dostala jsem kázání jako neschopná matka, že mám dítě více hlídat. Já jsem ráda, že jsem vůbec viděla Emičku, když si něco do nosu dává. Jinak nevím, kdy bychom na to přišli. Tak máme další zkušenost naštěstí s HAPPYENDem.
Fotodůkaz, jaké je Ema číslo. :-) Není lehké ji uhlídat.
----------------------------------------------------------------------------------
Neznámý autor: "Velkým dobrodružstvím je dnes i obyčejný a prostý život."
Emička je číslo :-))). Znám to. Kiki si takhle 3x strčila do nosu korálek nebo srolovaný papírek... Asi to bude nějaká úchylka :-D. Na ORL jsme naštěstí neměli tu čest jet. A doufám, že to tak i zůstane!
OdpovědětVymazatTo je dobře, že už je holčičkám lépe! Moc přeju i tvému muži, ať je brzy bez bolestí!
OdpovědětVymazatCo se týká vyndávání kuliček z nosu, taky známe.Emička není první ani poslední, kdo to zkusil. I já se řadím mezi ty neschopné matky, které neuhlídají dítě. Hlavní je, že je Emička v pořádku.
Na film se taky chystám, tak jsem ráda, že píšeš, že se ti líbil:-)
Tos mě tedy vyděsila, tou fotkou, co se mi objevila v upoutávce!! uf, to je JEN inhalátor... taky máme, ale už 10let starý model- v čem je váš lepší? ;-)
OdpovědětVymazatno a cizí tělesa v dutinách dětí...můj známý (dr na ORL) s námi jezdil léta na tábor a měl v ordinaci nástěnku, kam si vše,co vylovil z uší a nosů dětí, vystavoval. I kostička z LEGA se vejde, když se jeden trochu snaží... Emu byste si asi měli nechat nějak výhodně pojistit, bude to dobrý výdělek :-))
Opatrujte se!!
Taky jsem se vyděsila, když jsem viděla ten inhalátor. No a k Emičce není co dodat. Je to zkrátka rohatý andílek. Možná by mohla tatínkovi trošku pošlapat ta záda.
OdpovědětVymazatMám pocit, že jsi s tou první fotkou vylekala všechny, taky jsem rychle četla, co se děje, naštěstí jen prevence, takto je fajn :-))
OdpovědětVymazatA Emička je prostě malý ďáblík :-))
já jsem se taky lekla..je fajbn, že nakonec vše dobře dopadlo..to já se děsím ve školce, aby mi to ty děti tam neudělaly:-(
OdpovědětVymazatEmička je opravdu obrovité číslo.....to je malinký ďáblíček.........Míša
OdpovědětVymazat