Podzimní splín

Nějak se mi nechce psát. Nic výrazně pozitivního nás poslední dny nepotkává. A na věčné stěžování a sebelítost jsem tento blog nezakládala. Tak jen stručně, aby tyto dny nezapadly v zapomnění.
Minulý týden jsme byli na kontrole u ortopeda. Konal se roční RTG, výsledek hrůza. Anežčina skolióza se zhoršila ze 30 stupňů na 51 stupňů. Růstem to nebude, protože moc nevyrostla, takže to je ochabnutí svalstva. Resumé lékaře: cvičit, cvičit a cvičit, zatím operaci nedoporučuje. Bohudík, asi bychom do ní ani nešli. Nevím.

V září jsme se rozhodli vyměnit plynový kotel. Zima se blíží, tak byl nejvyšší čas. Náš starý kotel v těch největších mrazech byl věčně v poruše. Tak se nedalo nic jiného dělat, něž investovat nějakých 50 000 Kč za nový kondenzační kotel a hlavně pěkně drahou práci pana plynaře. Tak snad kotel pojede v pohodě a ještě ušetříme.

Při bourání komínu si Ivo namohl záda a opět se ozvala jeho ploténka. Od středy měl bolesti a o víkendu už nevylezl z postele. Tak jsme v pondělí jeli se sbalenou taškou do nemocnice. Ivo o francouzských berlích na neurologii zahrál hrdinu, odmítl hospitalizaci, a že bude na infuze dojíždět. Tak teď každý den budeme trávit dvě hodiny v nemocnici na kapačkách. A v bolestech zas pojedem domů. Doma se nehne z postele a skučí ve dne v noci. Už se těším, až léčba zabere.



V pondělí jsme byli v kostele na posledním rozloučení s naší milou tetou Věrkou. Dlouho bojovala s nemocí. Bohužel tentokrát už to nezvládla. Je nám to moc moc líto. Byla to bojovnice a velmi empatický člověk. Bude nám všem scházet...  Je té bolesti a smutku kolem nás nějak moc.



Dnes měla Anežka roční Echo srdce a kontrolu na kardiologii. Tady jsme byli naštěstí úspěšní, nález je v pořádku, kontrola za rok. Taky jsme zvládli neurologii, když už Anežka nebyla k její nelibosti ve škole. Tady taky nález z EEG jakžtakž v pořádku. Nějaké ostré vlny tam jsou, ale na léky to není. Jsme moc rádi, že se Anežka drží. Kontrola EEG zase za rok. Za to Emička má teploty a trochu pokašlává. Tak nevím, jak zítra zvládneme ten náš rozvoz - Anežku do školy a tatínka do nemocnice.
A taky jsme byli minulý týden s holkama poprvé na očkování proti chřipce, tak jsem zvědavá, jestli to pomůže.

Tak teď si přeji, aby byl Ivo co nejdříve zdráv. Nějaký ten týden, či měsíc Anežku jistě nezvedne, to je mi jasné. Ale je hned poznat, když je na všechny ty běžné denní starosti člověk sám. Cítím se samoživitelkami. A jsem ráda, že svého milovaného muže mám. A teď si jdu dát na posilněnou panáka domácí meruňkovice, snad ten splín vyženu. :-)


----------------------------------------------------------------------------------------------------
Arthur C. Clarke: "Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede."