Vše o naší rodině, progresivní svalové dystrofii a každodenních radostech a strastech
Někteří lidé vstoupí do našeho života a zase odejdou.
Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život.
Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život.
Náš milovaný čtyřlístek - 11.2.
Dnes nás Aja ukecala a šla otravovat odpoledne strejdu s holkama. Měl zrovna volno, tak se mu to hodilo. Prý aby se doma s holkama nenudil. Což asi nehrozí.
Anežka svoje sestřenice miluje a říkají si, že jsou "skoro sestry". A to asi jsou, protože se denně vidí.
My toho využili a jeli do Ostravy obhlédnout nějakou slinutou dlažbu do stavebnin. Zapomněli jsme doma golfky pro Emičku. No to jsme si dali. Emča chtěla sama všude chodit a na vše si sáhnout. Při každém našem doteku jen na nás křičela: Nééé..Mamííí néé..Tatíí nééé a utíkala pryč. Samozřejmě jsme byli jako vždy středem pozornosti, protože nás nešlo přehlédnout ani přeslechnout. A my jsme ani neměli čas vybírat dlažbu. Hlavně že jsme se pokusili o další převýchovu našeho tvrdohlavce. Jak já říkám snaha o socializaci dítěte. A přitom naše děti s námi všude chodí, nikdy je neodkládáme a vše děláme spolu. Takže nám nikdo nemůže vyčítat, že na něco Emička není zvyklá a že je pak venku jako urvaná z řetězu.
Anežka si holky užila, ještě jsme u strejdy stihli kafíčko, medovník a višně v čokoládě, ty jen já neřidič. A před osmou jsme byli doma.
Na fotce jsou jen tři ze čtyř našich holek, Emička někam utekla a nechtěla se fotit.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Anežka, Kačenka a Marki si odpoledne parádně užily. Už se zase těšíme na příští návštěvu Míša
OdpovědětVymazat"Skoro sestry" jsou si hodně podobné, jsou to moc hezké holky:-)
OdpovědětVymazat