Poprvé - 2.2.

Jeden den musí být ten první, kdy se do pravidelného psaní vrhnu. Dnes opravdu začnu a jsem sama zvědavá, jak dlouho to vydržím. Každý den se něco děje, jen nezapomínat fotit.

Pro první příspěvek jsem zvolila starší foto, protože krásně dokumentuje vztah našich holčiček. Moc se milují. Jen při focení se Emička nechce k Anežce přitulit.

Dnes jsme celá rodina navštívili Múzickou školu v Ostravě. Je to LŠU i pro handicapované. Anežka si na webu vybrala dramatickou výchovu a taneční výchovu pro tělesně postižené. V podvečer jsme na základě pozvání do školy dostavili, je to zrekonstruovaná zcela bezbariérová škola. Ale hned u vstupu jsme byli zaskočeni množstvím lidí čekajících na chodbě. Ono se totiž zrovna dnes konalo absolventské vystoupení členů dramatického kroužku. Takže jsme se i my trošku nedobrovolně stali diváky. Tedy jen Anežka s tatínkem. Emičku by vykázali pro vyrušování hned v úvodu. Takže jsem s ní strávila dlouhých 75 minut na chodbě a schodišti. Emička se učila zdolávat schody. Bylo velmi vysilující ji udržet bez výrazného hlasového projevu. Z okolních učeben se ozývaly líbivé zvuky různých hudebních nástrojů. Jen jedno mne po celou dobu zaráželo. Nepotkala jsem ani jednoho postiženého a to tam prošlo celé procesí žáků. Konečně skončilo představení a Anežka vyjela ze sálu s nadšením. Tatínek s menším. Do dramatického kroužku chodí zatím jen zdravé děti a věková kategorie 15 - 18 let. Paní učitelka se pyšnila svým úspěchem, protože několik těchto žáků se dostalo na konzervatoř. Takže výuka na profesionální úrovni zaměřená na přípravu na konzervatoř. Všichni jsme usoudili, že by to nebyla vhodná volba pro Anežku, nezapadla by tam ani věkově ani výkonnostně. My jsme chtěli, aby se v kroužku pobavila a poznala nové kamarády. A to by asi tento kroužek nesplňoval. Tak zkusím ještě kontaktovat lektorku tanečního kroužku. Uvidíme, jestli aspoň tam uspějeme.
Večer jsme samozřejmě zakončili McDonaldem drive. Anežka si dala Happy meal s hračkou. Kdy už z toho vyroste?? Až doroste Emička...