Vše o naší rodině, progresivní svalové dystrofii a každodenních radostech a strastech
Někteří lidé vstoupí do našeho života a zase odejdou.
Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život.
Někteří zůstanou jen chvíli a navždy změní náš život.
Sníh nemusím! - 8.2.
Dnes ráno, když jsme odvezly Anežku do školy, jsme s Emičkou chvilku zůstaly na zahradě. Ať si holka užije i radovánky na sněhu. V posledních dnech byl velký mráz, tak jsme jen přebíhali z auta domů apod. Ale dnes bylo trochu lépe, tak jsem toho využila, ať toho malého nezmara unavím. Jenže Emča se jen tak nedá. Běhá a běhá a únava nikde. Za ručičku se chytit nenechá, ani vlastně za žádnou část těla či oděvu, takže za ní lítám a čekám, kdy si nabije. Poslední fotka se povedla i s brekem, který často u Emičky po pádu nevidíme. Asi se spíše lekla toho studeného sněhu. :-) Taky asi zimu zatím nemusí. Celá maminka...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Plně s Emičkou souhlasím, já taky sníh moc nemusím.
OdpovědětVymazatAž nás s Lukim zase někde potkáte, tak se k nám hlaste, budeme moc rádi :-))